Historie holičství: Odkud se vzal fenomén barber shop? A proč jsou tak oblíbené?

Milena Krčková

27. 10. 2017

5 min čtení

Stačí letmý pohled kolem sebe, abychom si uvědomili, že době neupravených vousáčů a mužů, kteří o deodorantu ani neslyšeli, zvoní hrana. Není proto divu, že v poslední době čím dál tím častěji slýcháváme o podnicích, které si říkají barber shop. Víte, kdy takové podniky vznikly? Přečtěte si o historii holičství!

Už od pradávna zastával holič nejen roli kadeřníka, ale rovněž lékaře a kněžího. Lidé v mnoha kulturách (například ve starověké Asii) totiž věřili, že zlí duchové mohou posednout tělo skrz vlasy, a je tudíž nutné je upravit (doslova uříznout), abychom nemocem těla a mysli zabránili. Při takovém ceremoniálu nejdřív členové kmene tančili s rozpuštěnými vlasy, aby zlí duchové mohli volně odejít, a poté jim je holič pečlivě učesal, aby se duchové nemohli vrátit zpět.

Starověk: Egypťané se holí jednou za tři dny, v Římě frčí holicí strojek

Rovněž ve starém Egyptě se holičské řemeslo těšilo náležité úctě, o čemž svědčí třeba způsob zobrazení holičů na nalezených papyrech. Kněží dokonce zacházeli tak daleko, že si každý třetí den nechávali holit celé tělo.

Bible také vypráví o tom, že když byl Josef povolán, aby se setkal s faraonem (možná ten příběh znáte), musel nejprve navštívit holičství, aby faraon nemusel pohlédnout na jeho zarostlou tvář.

Holičství se pak dostalo do popředí i v Řecku, kde mezi sebou holiči soupeřili o to, kdo ozdobí vousy lépe. Asi vás proto nepřekvapí, když řekneme, že úprava vousů byla prestižní záležitostí určenou jen pro nejbohatší vrstvy obyvatelstva.

Ve 3. století před naším letopočtem prohráli Makedonci několik bitev s Peršany jen proto, že Peršané využili jejich vousů, stáhli je k zemi a usmrtili. Proto Alexandr Veliký přikázal všem svým vojákům oholit se. Civilisté pak následovali příkladu vojáků a začali se holit podobně jako oni.

Zhruba ve stejnou dobu (kolem roku 296 př. n. l.) představil muž jménem Ticinius Mena v Římě první holicí strojek. Čisté oholení se brzy stalo módou, kvůli níž Římané trávili „na křesle“ i několik hodin denně. Celkové ošetření totiž krom zastřižení vlasů zahrnovalo masáž, aplikaci vzácných mastí či manikúru. Holič zkrátka poskytoval široké spektrum služeb. Jak bychom řekli dnes, zkrátka full-house servis.

Středověk: Holič jako kadeřník, chirurg i zubař

Jak víme, medicína v prvních stoletích po Kristu (a ostatně i v pozdější době), nebyla na příliš vysoké úrovni, a velká část populace umírala na dnes zcela běžná onemocnění a zranění.

Ve středověku léčbu, známé pouštění žilou, prováděli až do 12. století za asistence holičů kněží a felčaři. Koncil v Tours (1163) však kněžím i lékařům znemožnil tento způsob léčby praktikovat a veškerá zodpovědnost padla na bedra holičů. Holičství tak začaly zlaté časy.

Po celý středověk tak prostý lid docházel k holičům nejen kvůli úpravě vlasů a vousů, ale i za chirurgickými a stomatologickými zákroky. První oficiální holičské organizace pak vznikaly v polovině 13. století v Paříži a kromě stříhání se v nich vyučovala hlavně chirurgie a anatomie. Zhruba o sto let později už patřil holičský cech ve většině zemí k těm nejvlivnějším.

Holičství se později stálo trnem v oku chirurgů i stomatologů. Ti si – stejně jako obyčejní lidé – čím dál tím častěji stěžovali na neznalost anatomie a pochybné praktiky holičů. V roce 1450 tak v Londýně vyšel dekret omezující počet chirurgických zákroků, které holič smí provádět.

Přesto si holičský cech uchoval většinu svých privilegií až do poloviny 18. století, kdy britský parlament vydal dekret, který přísně odděluje funkce chirurga a zubaře od povolání holiče a kadeřníka. Fenoménu holiče-chirurga-stomatologa tak začala pomalu, ale jistě zvonit hrana.

Novověk: Moderní holičství a fenomén barber shopů

Poté, co bylo holičům zakázáno praktikovat chirurgické a stomatologické zákroky, začali čím dál tím více podléhat diktátu módního průmyslu. Další ránu pak holičům zasadil nástup paruk a prudký nárůst jejich oblíbenosti na konci 18. a v 19. století. Úpadek řemesla byl hmatatelný, klientela holičů se změnila a z pánských holičství se stala místa, kam se ženy neodvažovaly vstoupit.

K opětovnému návratu na vrchol došlo až na konci 19. století, kdy A. B. Moler založil v Chicagu první profesionální holičskou školu. Šlo se o jedinou instituci svého druhu na světě a její věhlas se šířil do všech koutů Ameriky jako o závod.

Z holičství se zároveň postupně stala místa, takzvané barber shopy, kam muži přicházeli nejen za úpravou zevnějšku, ale – a to hlavně – diskutovat o společenských i politických otázkách, předávat si informace či popíjet.